Dům č. p. 27 v Nádražní ulici

V dnešní Nádražní ulici dříve nazývané také např. Královská, Jezuitská, Ulice Krajského úřadu, Krále Matyáše nebo Roosveltova stával již od 17. století dům č. p. 27. Dům má bohatou historii a vystřídal velkou řadu majitelů. Dům byl v minulosti součástí fronty velkoměšťanských a maloměšťanských domů zbudovaných na přelomu 16. a 17. století. V roce 1626 ho nejprve od Jana Olšanského koupil Fridrich Kalkreuter z Czuder, pán na Nezdenicích a Pohořelicích. V roce 1650 ho manžel jejich dcery rytíř Bartolomějský předal pro dlužní pohledávky městu, které ho prodalo Šimonu Všemurádovi. Poté mělo v držbě dům mnoho dalších majitelů. V roce 1889 ho do svých rukou dostal lékárník Viktor Nečas, významná osobnost společenského a kulturního života ve městě a také pravá ruka tehdejšího starosty Josefa Stancla. Ten zde roku 1891 ubytoval Jožu Uprku, aby mohl v klidu pracovat na výzdobě nové radnice a také zde pronajal byt č. 1 Františku Kretzovi, kterému se budeme v článku věnovat podrobněji.

Poté co se přestěhoval Vítězslav Nečas do Přerova, koupil dům v roce 1905 PhMr. Bruno Stancl a došlo k velké rekonstrukci budovy architektem Dominikem Feyem. Po úmrtí Bruna Stancla v roce 1930 zdědila dům jeho manželka Anna, jež se pak znovu vdala a jako Schenková se vrátila do rodného Bruntálu. Ještě před svým návratem na severní Moravu však požádala 5. června 1930 radu královského města Uh. Hradiště o povolení "ku zřízení obchodní místnosti s výkladem v přízemí domu č. 27 v Královské ulici." Na tuto žádost městská rada vypsala komisionální šetření, "při němž zjistilo se, že místnost, která jest 9.90 dl. a 4.80 šir., jest prázdná a v ní hodlá Jan Zatloukal, holič a kadeřník, zříditi kadeřnickou síň, do níž přístup upraven bude přímo z ulice a která opatřena bude výkladem 1.60 m. šir. Do místnosti této zaveden bude vodovod a plynovod". Jak se ukázalo, schválení této žádosti nastartovalo 82letou úspěšnou historii holičství a kadeřnictví v této oblíbené provozovně. V roce 1953 přešel dům do vlastnictví Josefa Sabáka, který v něm bydlel se svými rodiči a bratrem Vladislavem do přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy byl dům prodán. Kromě Jaroslava Sabáka se nám v této souvislosti vybavují další jména zaměstnanců tohoto kadeřnictví: Korunka, Božek, Chajda, Ambrůz, manželé Sklenářovi, Chrástek a další. Provozovatelem kadeřnictví byl řadu let i Stanislav Bobek. Dnes zde sídlí v přízemí kavárna Café-bistro TITIQUE a ve druhém patře se nacházejí byty k pronájmu. O domě č. p. 27 bylo v minulosti napsáno několik článků. Proto jsem se rozhodl zaměřit pozornost spíše na osobnost, která je s tímto domem neodmyslitelně spjata. Jedná se o významného sběratele, národopisce, novináře, učitele a prvního ředitele Slováckého muzea Františka Kretze.

František Kretz se narodil 4. ledna 1859 v Blansku Marii, rozené Novotné, a Františku Kretzovi. Jednalo se o druhorozeného syna a měl ještě tři bratry. František nejprve absolvoval čtyři třídy brněnského slovanského gymnázia a poté nastoupil na C. k. slovanský ústav ku vzdělávání učitelů. V roce 1877 vykonal závěrečnou zkoušku dospělosti, která mu umožnila nastoupit na podučitelské místo v jeho rodišti a v říjnu 1879 se podrobil zkoušce před zkušební komisí pro obecné národní a občanské školy, čímž získal způsobilost vyučovat jako učitel na obecné škole. Jeho pedagogická činnost měla řadu působišť, až se nakonec roku 1886 dostal na Uherskohradišťsko. V letech 1886–1888 působil v Kunovicích, odkud odešel krátce do Mistřic a ucházel se o místo ve Starém Městě, poté se znovu vrátil do Kunovic, kde se usadil jako učitel a působil zde do června 1889. Během působení v kunovické škole se u Kretze projevila posedlost sběrem výšivek, keramiky a sortimentu, který mu přiváželi handrláci z okolí.

Koncem 80. let došlo k nedorozumění mezi F. Kretzem a okresním školním inspektorem. Je možné, že na vině byly jeho prazvláštní učící metody. V průpovídkách o Františku Kretzovi zapsané Bedřichem Benešem Buchlovanem je popsána jedna Kretzova hodina: „Za Kretzova učitelského působení se nejedna veselá noc protáhla až do rána a potom vyučování bylo těžké. Ale uměl si pomoci. Z čeho se skládá tělo lidské? Žák na to: Tělo lidské se skládá z hlavy, trupu a okončetin. Dobře. Co má člověk v hlavě? Člověk má v hlavě mozg. Říká se mozek. Ten je k tomu, aby myslil. V myšlení se musí cvičit. K tomu je potřeba ticha. Teď se budeme učit myslit. Ruce na lavice. Položte na ně hlavy, zavřete oči a potichu myslete. Chrůj bude dávat pozor, kdo se nebude učit myslit, zapíše ho a já ho potom vyplatím palaškou. Sám si také položil hlavu na ruce – dobrá každá chvilka na zdřímnutí.“ Nedorozumění se školním inspektorem mělo za následek konec pedagogické kariéry a odchod Kretze do Holešova, kde působil jako varhaník a učitel hudby. Poté se tedy začal soustředit více na hudbu. Roku 1891 absolvoval například varhanický kurz ve Vídni a ještě téhož roku znovu zavítal do Uherského Hradiště, kde se natrvalo usadil.

Pravděpodobně ještě toho roku mu byl pronajat v domě č. p. 27 v tehdejší Královské ulici přízemní byt č. 1. Jak již bylo řečeno, jeho majitelem byl Vítězslav Nečas, lékárník a pravá ruka uherskohradišťského starosty Josefa Stancla. Nečas však od roku 1906 působil jako lékárník v Přerově a dům zřejmě prodal Brunovi Stanclovi. Od roku 1905 tedy byt č. 1 a 2 pronajímala Kretzovi rodina Stanclova. František Kretz bydlel v přízemí, kde svého času přátelé zřídili ze zahradního altánku výpomocný ateliér mladému Jožovi Uprkovi, aby zde domaloval pouť u sv. Antonínka. Jak vypadal jeho dům nám dokoládají opět slova B. B. Buchlovana. „... Z chodby v přízemí se hned prvními dveřmi vešlo do velikého pokoje. To nebylo obydlí, to se najednou, bez přechodu, vstoupilo do jiného zvláštního světa ke zvláštnímu obyvateli, který tu přijímal jednou vlídně, někdy třebas div neukázal dveře. V této místnosti nebylo takřka volného místečka. Ne příbytek, ale skladiště sběratele, který sem po půlstoletí nasnáší všecko, co se dá přinésti, který nestačí srovnat a nějak uspořádat všecko, co nashromáždil. Stěny od podlahy po strop využity pro keramiku a obrazy...“

Poté co se usadil v Uherském Hradišti, jeho popularita začala stoupat. Měl velký vliv na hudební život nejen v Uherském Hradišti, ale i na celé Moravě. Doprovázel mše, hrával na svatbách i pohřbech, pravidelně o poutích na Velehradě, v Blatnici a dalších obcích. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal jako nadšený iniciátor společenského a kulturního života na Slovácku a s hradišťským českým kulturním prostředím se záhy sžil i díky svému hudebnímu nadání. Zejména byl věhlasným sběračem výšivek, keramiky, textilů všeho druhu atd. Řada významných osobností našla také útočiště v jeho sklepě v Mařaticích. Údajně to byla pravá roztrhaná bouda pokrytá slaměnými došky, nad sklepem malá světnička plná pavučin se dvěma rozlámanými židlemi a rozviklaným stolem, s poličkou na sklenice, s koštýřem a džbánkem na víno. Jednoduše se jednalo o místo, kde se svými přáteli popíjel a kam zval významné osobnosti dané doby, aby je zde pohostil kvalitním vínem. Kromě toho byl velkým podporovatelem umění malířského. Byl například velkým podporovatelem již zmíněného Joži Uprky. V roce 1893 se stal také odpovědným redaktorem Slováckých novin. Do svého domu přestěhoval také celou redakci, která se do té doby nacházela v lékárně na Masarykově náměstí. Roku 1913 se zasloužil o založení první Dívčí průmyslové školy na Slovácku a roku 1914 stál u založení Slováckého muzea, jehož se stal také prvním ředitelem.

František Kretz, který byl 5. 1. 1929 jmenován čestným občanem královského města Uh. Hradiště, zemřel 4. 6. 1929 ve věku sedmdesáti let. Jeho pohřeb se konal 6. 6. 1929 v kapli sv. Alžběty v Uh. Hradišti, poté byl převezen do Blanska, kde byl následující den uložen v rodinné hrobce. Jednalo se o jednoho z nejvýznamnějších občanů Uherského Hradiště začátku 20. století, o kterém by se dalo napsat nepřeberné množství stránek. Nechci však vykrádat knihy, které o této významné osobě Uherského Hradiště byly napsány. Proto jen můžu doporučit publikaci Slováckého muzea s názvem František Kretz (1859–1929) – sběratel, národopisec, novinář, kde se dočtete o této osobnosti mnohem více.

Mgr. Jan Ryšavý

Kadeřnictví v domě č.p. 27 na počátku třicátých let minulého století (Archiv Jaroslava Sabáka)
Zdroj: http://slovacky.denik.cz/zpravy_region/holicstvi-uz-v-nadrazni-ulici-nenajdete-20130218.html

"Pořádek" v bytě Františka Kretze v domě č. p. 27 v Královské ulici

František Kretz hraje na klavír ve svém domě č. p. 27 v Královské ulici

 

Zdroj:

HABARTOVÁ, Romana: František Kretz (1859–1929) – sběratel, národopisec, novinář. Uherské Hradiště 2009.

JILÍK, Jiří – SPATHOVÁ, Jana – STANCL, Igor: U zlaté koruny: Příběh lékárny a lékárníka Josefa Stancla. Zlín 2007.

BUCHLOVAN, Bedřich, Beneš: Hradišťský Kretz. Pokus o podobiznu sběratele. Rkp. Uherské Hradiště 1953.

Holičství už v Nádražní ulici nenajdete. Dostupné z:

http://slovacky.denik.cz/zpravy_region/holicstvi-uz-v-nadrazni-ulici-nenajdete-20130218.html