Rozhodli jsme se pro vás jednou do měsíce připravit článek o zajímavých osobnostech, objektech a událostech spojených s dlouhou a bohatou historií města Uherské Hradiště. Fotografií spojených s dějinami města se nachází velké množství, proto jsme došli k názoru, že by bylo velice zajímavé dát každé fotografii svůj vlastní příběh a tím fotografii okořenit.
První článek pojednává o dosud málo známé budově stojící na rohu Mariánského náměstí a Vodní ulice, kde sídlila továrna na výrobu sodové vody a lihových nápojů židovského podnikatele Viktora Lanzera.
Viktor Lanzer byl židovský podnikatel, který se roku 1876 narodil v Něborech. Jednalo se o nejstaršího syna Karla Lanzera, se kterým se koncem 70. let přestěhoval do Uherského Hradiště. Jeho otec začal na dnešním Mariánském náměstí s výrobou likérů a sodové vody. Podnikání v tomto oboru zkusil nejprve se svým společníkem Rudolfem Fasalem, se kterým si založil roku 1878 veřejnou obchodní společnost Fasal & Lanzer. Brzy po založení se ale jejich cesty z neznámých důvodů rozešly a došlo k rozpadu tohoto podniku, přičemž každý ze společníků pokračoval v podnikání samostatně. Karel Lanzer si zřídil svou vlastní firmu s názvem Carl Lanzer, která byla zaprotokolována 5. listopadu 1895. Její hlavní náplní byl pronájem výčepní živnosti a výroba sodové vody se sídlem v Uherském Hradišti v domě č. p. 81.
Viktor Lanzer se rozhodl podnikat ve stejném odvětví jako jeho otec. Od 28. března 1901 začal provozovat živnost výroby sodové vody v domě č. p. 82 v Uherském Hradišti a stal se členem Živnostenského společenstva v Uherském Hradišti. O pár let později přidal k výrobě sodové vody také výrobu pálenky studenou cestou, přičemž byla firma roku 1905 zaprotokolována pod názvem Victor Lanzer a zanesena do obchodního rejstříku. V roce 1907 se rozsah jeho činnosti ještě rozšířil o výrobu octa v domě č. p. 83. Výrobě se začalo dařit a roku 1910 mu bylo dokonce uděleno právo od Akciové společnosti pro průmysl lihovarnický k výhradnímu prodeji lihu pro Moravu. Dodával jemné likéry, ale i třikrát čištěný líh, rektifikovaný v menších i větších sudech, převážně do blízkého okolí. Tento narůstající odbyt ho nakonec donutil převést svou výrobu do právovárečného domu č. p. 121 na dnešním Mariánském náměstí a roku 1914 dokonce zažádal o přiznání charakteru tovární výroby. Podle olomoucké komory však pro charakter továrny nesplňoval podmínky.
Celý provoz vypadal následovně: Viktor Lanzer vyráběl likéry pouze studenou cestou, tedy pouhou směsí alkoholu, vody a přidáním cukru, popřípadě esencí. Tato výroba nevyužívala mechanického zařízení. Ročně zpracoval pouhých 400 až 500 hl alkoholu a většinou neměl více jak pět stálých zaměstnanců. Podle komory se jednalo jen stěží o průměrný provoz. Totéž platilo o výrobě sodové vody. V závislosti na ročním období měla výroba tři, maximálně sedm pomocných pracovníků (včetně řidiče), kteří byli využíváni také při výrobě likérů.
Výrobu narušila první světová válka. I když se v tomto období potýkal s nedostatkem surovin, nic mu nezabránilo přidat ke svým aktivitám také velkoobchod s vínem v domě č. p. 121. Po první světové válce rozšířil svůj podnik i o výrobu lihovin teplou cestou, přesněji řečeno destilačním chodem, čímž dosahoval jemnějších likérů. Své produkty začal vyvážet i za hranice regionu a v roce 1938 tato firma dosahovala ročního obratu 8 000 000 Kčs, což byl na tehdejší dobu velký obnos. Tento obrat svědčí o růstu firmy, pro kterou však byla osudná druhá světová válka.
Kvůli židovskému původu majitelů přešel podnik Viktor Lanzer, velkopálenice, výroba šťáv, likérů a sodovkárna v Uherském Hradišti pod okupační správu. Stejně jako u firmy jeho otce se stal správcem – tzv. Treuhänderem neboli důvěrníkem Adolf Navrátil a došlo k tzv. arizaci židovského majetku (Arizace je odvozena z německého výrazu Arisierung a znamenala v nacistickém Německu a jím ovládaných zemích vyvlastnění majetku osob, které byly židovského původu a jeho následné převedení do rukou nežidovských, nejprve tzv. árijských správců a posléze majitelů.)
Po zabavení majetku museli majitelé tyto prostory opustit a následně došlo k jejich přesunu na shromaždiště, kde byli soustředěni židé několik dní před nástupem do transportu. Na území Protektorátu Čechy a Morava se shromaždiště nacházela v 15 městech a jedním z nich byl i Uherský Brod. Zde bylo shromaždiště zřízeno v budově gymnázia. Občanské průkazy Lanzerových nesly od té doby nové razítko: „ghettoisiert“. V roce 1943 byli z Uherského Brodu deportováni do Terezína Transportem Cn, č. 491. Viktor Lanzer zde 12. května 1943 umírá a pro zbytek rodiny končí život v koncentračním táboře v Osvětimi.
Jediný kdo přežil, byl nejmladší Dr. Richard Lanzer, který za války působil jako příslušník zahraničního I. Československého tankového sboru. Po válce se o podnik přihlásil, ale v jeho rukou vydržel jen do roku 1948, kdy přešel pod národní správu. Národním správcem byl ustanoven Jan Jakubíček a poté byl začleněn do národního podniku Moravské lihovary a octárny Brno. Výroba zde zanikla v 50. letech 20. století v rámci koncentrace potravinářské výroby.
Zdroje:
Státní okresní archiv Uherské Hradiště – fondy Archiv města Uherské Hradiště III a Okresní úřad Uherské Hradiště
Moravský zemský archiv Brno – fond Krajský soud Uherské Hradiště, firemní agenda, kart. 383, sign. Jd II 106, Viktor Lanzer.
Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc – fond Obchodní a živnostenská komora Olomouc, kart. 536, inv. č. 4275, Charakter tovární výroby – žádost o přiznání, Viktor Lanzer.