Květnový článek jsem se rozhodl věnovat další tzv. likörfabrikantské rodině židovského původu a to rodině Jelínkově, která měla v Uherském Hradišti výrobnu rosolek, likérů a octa. Informací k rodině se nenacházelo mnoho, ale jsem přesvědčený, že tuto absenci vykompenzuje fotografická příloha.
Je nutno podotknout, že výroba pálenek měla na Uherskohradišťsku dlouhou tradici, jejíž počátky jsou na území Uherského Hradiště spojeny převážně s židovským obyvatelstvem. Na území okresu byla velice populární především pálenka ze švestek. Počátky této tradice nalezneme v roce 1804, kdy vypisovaly státní úřady zvláštní prémie na zušlechťování a rozšiřování švestkových stromů a zpracování švestek na výrobu slivovice z toho důvodu, aby se zmenšila spotřeba obilí k výrobě pálenky. Pálenka byla po výrobě často upravována různým způsobem na likéry a rosolku.[1] Z druhů pálenek byla nejčastěji, kromě slivovice, vyráběna borovička, dále pak různé likéry, které vznikaly jak z ovocných pálenek, tak z příměsi různých ingrediencí do lihu. Tato výroba byla nenáročná na technické vybavení, a tudíž tolik majitele v počátečních letech finančně nezatěžovala. Od konce sedmdesátých let tak můžeme pozorovat tendence k zakládání výroben sodové vody, lihu, likérů, rosolky a octa, jako například u firem Ad. Reich, Heřman Jelínek a spol., Carl Lanzer nebo Viktor Lanzer.
Pro výrobu likérů a octa se rozhodla také rodina Jelínkova. Jednalo se o židovskou rodinu, která se přistěhovala do Uherského Hradiště v 19. století. Dokumenty ukazují, že Jelínkovi žili na jižní Moravě mezi Brnem a Vídní po několik staletí. Většinou se jednalo o obchodníky, řemeslníky, trhovníky, pachtýře a lihovarníky. Do rodiny Jelínků patřily také významné osobnosti jako například známý rabín Adolf Jelínek (1820–1893) působící ve Vídni nebo jeho bratr, protimonarchistický novinář Max Hermann Jellinek (1822–1848), který byl popraven během revoluce, která v habsburské monarchii probíhala v roce 1848. Větev rodiny Heřmana Jelínka se dostala do Uherského Hradiště z blízkých Luhačovic. Jedno z 11 dětí Jacoba Jelínka se po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva rozhodl pro založení továrny v Uherském Hradišti.
Zakladateli firmy byli společníci stejného jména Heřman Jelínek narozen roku 1862 a jeho švagr Heřman Jelínek narozen roku 1864. Živnost byla zanesena do obchodního rejstříku 31. srpna 1889 pod názvem Heřman Jelínek a spol. (též německy Hermann Jellinek & Comp.) a jednalo se o veřejnou obchodní společnost s předmětem výroba rosolek, likérů a octa se sídlem v Uherském Hradišti.[2] Výroba probíhala nejprve v domech č. p. 149 a 153.
Tyto prostory však majitelům přestaly dostačovat a již roku 1894 bylo vydáno povolení k užívání nové octárny. Na základě tohoto povolení se majitelé rozhodli roku 1895 pro stavbu jednopatrového domu na Velehradské ulici na parcele č. 132/6, kde měla probíhat výroba octa. O rok později si majitelé nechali známým stavitelem Josefem Schaniakem vystavět na stejné parcele obytný jednopatrový dům č. p. 242, který se stal sídlem firmy.[3] Tato nová budova se skládala celkem ze tří částí: octárny, sloužící pro výrobu octa, skladiště a sklepů. V dalších letech se výroba stále rozšiřovala, poptávka po produktech rostla, což mělo za následek výstavbu další budovy, kterou se majitelé rozhodli vystavět roku 1900 v místech dnešní třídy Maršála Malinovského. Tato budova s č. p. 274 sloužila jako pálenice. Objekt se skládal ze dvou oddělení pro palírnu, kde se nacházely celkem dva kotle. Jeden, pouze s objemem 150 l, sloužil k vaření cukru, druhý měl objem 550 l a sloužil k vaření ovoce a jiných surovin. V druhém oddělení se nacházel destilační aparát na 320 l, sloužící k vyrábění likérů. Dále se v areálu pálenice nacházelo skladiště a ve dvorním traktu kancelářské budovy.[4] V roce 1906 měla firma celkem šest stálých zaměstnanců a zaměřovala se především na výrobu borovičky, slivovice, koňaku a matoliny[5], kterou vyvážela zejména do Uher.[6] V následujících letech rostlo množství zpracovaných surovin, s čímž souviselo i velké množství odpadu a nepříjemný zápach v okolí. Firma tak musela řešit stížnosti ohledně odvádění odpadu do silničního příkopu, což jim bylo roku 1908 dokonce zakázáno. Na základě zákazu byla nucena přestavět šopu u pálenice a zřídit odpadní stoku do Olšavy.[7]
Válka omezila obchod s likéry, a zřejmě proto se roku 1917 majitelé rozhodli podpořit výdělky tím, že rozšířili předmět podnikání na obchod se surovinami a zvěřinou. Po válce se podniku začalo dařit a v roce 1920 dokonce firma požádala o vystavení listu k provozování po továrnicku výroby likérů, lihovin, zpracování ovoce a ovocných šťáv na líh. S rozmachem obchodních aktivit nastalo i rozšíření strojního zařízení a vozového parku. Začátkem dvacátých let umírají oba vlastníci firmy. V roce 1921 zemřel nečekaně Heřman Jelínek mladší a místo něj nastoupil do firmy jeho syn Otto. O rok později umírá i Heřman Jelínek starší a místo něj nastupuje jeho syn Erwin. Během okupace byla na firmu uvalena německá správa a firma byla prodána Gustavu Kopetschkemu. Po druhé světové válce byla firma navrácena do rukou Otto Jelínka, ale již roku 1948 došlo k jejímu znárodnění. Správcem byl ustaven František Burda a následně byl podnik začleněn do Středomoravských závodů lihovarských, národního podniku Kojetín.[8]
Materiálů osobní povahy se nám dochovalo minimum. Jednoznačně můžeme říci, že byla rodina Jelínků spřízněna s uherskohradišťskou rodinou Bergerů, která se zabývala v Uherském Hradišti obchodem s textilem. Spřízněna byla skrz sňatek Hugo Bergera narozeného roku 1882 a Elsy Jelínkové narozené roku 1892. Oba byli vzděláni na místních školách, znali se od dětství a vzali se před první světovou válkou v roce 1913. Elsa byla nejstarší z pěti dětí Hermana Jelínka a tradovalo se, že byla Elsa místní krasavice. Byla velmi aktivní ve spolku WIZO (zkratka pro dámský klub) a poté co zemřel ve věku 52 let její manžel na anginu pectoris, převzala obchod a starost o rodinu. Její bratři Hugo, který pracoval u firmy Baťa a Otto, který řídil výrobu likérů, byli zase velice úspěšní veslaři a členové spolku Macabi. Rodina žila typický život menších továrníků. Jezdili do lázní, typické pro ně byly vyjížďky automobilem po okolí a také lyžování na horách.
Tento bezstarostný život však narušil nástup nacistického režimu v Německu a druhá světová válka. Dva z Jelínků se rozhodli pro emigraci a třetí z rodiny Jelínků byl poslán firmou Baťa do Ameriky. Elsa se rozhodla zůstat se svou maminkou v Uherském Hradišti. Všechny pozdější snahy ji dostat ven ale nakonec selhaly. Jejím dětem se podařilo emigrovat do Ameriky a do Izraele. Ervin Jelínek, který zůstal po okupaci v Uherském Hradišti, byl nezvěstný. Byl údajně odvlečen i s manželkou někde do Německa. Otto Jelínek, uprchl pod tlakem okupace a rasové presekuce koncem roku 1938 do ciziny a roku 1940 se dobrovolně přihlásil do československé zahraniční armády. Po válce se vrátil do Hradiště jako demobilisovaný, takže se mohl starat o své majetkové záležitosti a sám si je spravovat. Během okupace však byla na firmu uvalena německá správa a firma byla prodána Gustavu Kopetschkemu. Firma byla vrácena Otto Jelínkovi a roku 1946 se společnicí stává i jeho žena Erna Jelínková. Jak již bylo řečeno, tak firma byla ale nakonec roku 1948 znárodněna. Další osud rodiny se mi bohužel nepodařilo ZATÍM dohledat, tak snad se ještě něco do budoucna najde. Ale s největší pravděpodobností se rodina rozprchla po světě – Anglie, USA, Austrálie, Izrael.
Hlavičkový papír firmy H. Jelínek a spol.
Elsa Jelínková (provdaná Bergerová) v roce 1910
Elsa Jelínková (provdaná Bergerová), její bratr a její syn Hardy roku 1930
Dcery Otto Jelínka a Erny Jelínkové: Lydie Jelínková narozena 2. července 1927 v Brně a Sliva Jelínková, narozena 11. února 1931 v Uherském Hradišti. Fotografie je z roku 1935.
Elsa Jelínková a její manžel Hugo Berger s jejich dětmi na dovolené v Jugoslávii v roce 1931
Elsa Jelínková uprostřed se svýmmi přáteli na horách roku 1912
Hugo Berger, Elsa Jelínková a jejich dcera Stella
Otto Jelínek byl jedním z reprezentantů Českého veslařského klubu, 30. léta 20. století.
Veslařský trénink Otto Jelínka, 30. léta 20. století
Veslařská legitimace Otto Jelínka z 30. let
Hugo Jelínek a jeho synovec Hardy Berger na Moravě
Hugo Jelínek zleva a Otto Jelínek zprava a jejich sestřenice Stella s manželem uprostřed. Londýn roku 1941
Většina fotografií pochází z knihy Dan Yaloon: Příběh o vášni ve vědě a sionismu (přeloženo z originálu knihy: הסיפור של יעלון הלהט למדע וציונות)
[1] JANÁK, Jan: Hradišťský kraj, s. 80.
[2] MZA Brno, KS UH, firemní agenda, kart. 392, sign. Sp I 154, Heřman Jelínek.
[3] HOBZOVÁ, Ludmila: Z hospodářských dějin, In: ZUH, č. 8, 2015, s. 19.
[4] SOka UH, AM UH III, inv. č. 524, Parcelace pozemků a výstavba na Koll. a Vel. ul. 1907–1912.
[5] Matolinou jsou označovány pevné zbytkové produkty po vylisování vína či ovoce, které ještě obsahují dostatek cukru a dají se vypálit na líh. Vzniklý produkt je označován jako matolinovice, vínovice a na Slovensku terkelica. Matolina se dá využít také jako hnojivo nebo po vysušení jako palivo.
[6] Compass 1906, Band III., s. 404.
[7] Tamtéž.
[8] MZA Brno, KS UH, firemní agenda, kart. 392, sign. Sp I 154, Heřman Jelínek.