Dubnový článek je věnován továrně na výrobu cukrovinek jménem B. Skála a osudům jeho majitelů. Opět je uveden pod textem poznámkový aparát s příslušnými prameny.
V Uherském Hradišti se na počátku 20. století nenacházelo mnoho továren. Jednalo se o kraj zabývající se z velké částí zemědělstvím a existovaly zde spíše menší živnosti. Stejně tak výroba cukrovinek na Uherskohradišťsku probíhala do začátku 20. století pouze skrze malé živnostníky. Ti své produkty vyráběli bez složité mechanizace, přičemž byly určeny k prodeji na místních trzích. Nejčastěji své produkty prodávali na trzích v Uherském Hradišti a v Uherském Brodě. Velká koncentrace cukrářů byla také na Velehradě, kde se často konaly různé slavnosti. Do roku 1909 se ale žádný z těchto cukrářů neodhodlal k zřízení většího podniku. Jediným, kdo si všiml absence většího továrního podniku na cukrovinky v okolí, byl Bedřich Skála, který zde mohl uplatnit své zkušenosti nabyté v Olomouci, centru průmyslu cukrovinek a čokolády.
Bedřich Skála původem ze Lstiboře v Čechách a v době vzniku podniku mu bylo 37 let. V oboru výroby cukrovinek nebyl žádným nováčkem. Podle dobových periodik se jednalo „o chvalně známého odborníka, jenž po mnoho let řídil Akciovou továrnu na cukrovinky v Olomouci.“[1] Po příchodu do Uherského Hradiště zde koupil domy č. p. 265 a 286, které upravil s úředním povolením na výrobnu cukrovinek, čokolády a zavařování ovoce.[2] S touto výrobou začal 20. září 1909, přičemž se jednalo o řemeslnou živnost provozovanou po továrnicku. V únoru 1910 byla firma zanesena do obchodního rejstříku pod názvem B. Skála jako firma jednotlivce a její sídlo bylo na již zmiňovaném místě v Uherském Hradišti.[3]
Ještě před samotným započetím výroby musel najít zodpovědnou osobu s praxí ve výrobě cukrovinek, která by se starala o chod firmy. Tyto schopné vedoucí nenašel nikde jinde než v Olomouci, centru cukrovinkářského průmyslu. Na konci července 1909 ustanovil vedoucího závodu osmadvacetiletého Josefa Doležala původem z Chválkovic u Olomouce. Josef Doležal měl pro podnik dobré reference. Nejprve se vyučil v továrně cukrovinek a čokoloády Filip Deustch v Olomouci a roku 1898 dostal osvědčení na výrobu cukrovinek a čokolády. Následně byl jako dělník zaměstnán devět let v Akciové továrně na cukrovinky v Olomouci, kde působil až do nástupu k Bedřichu Skálovi.[4] Už za dva a půl roku ale majitel továrny oznámil z neznámých důvodů odstoupení Josefa Doležala z pozice „dílovedoucího“ a na jeho místo nastoupil Ignác Skoupil z Hodolan, původně vyučený jako kanditář.[5] Ignác Skoupil měl bohatou praxi, o čemž svědčí fakt, že do té doby pracoval ve třinácti firmách zabývajících se výrobou cukrovinek. Roku 1912 ale nastal problém s jeho vstupem do Společenstva živnostníků v Uherském Hradišti. I když měl průkaz způsobilosti, nemohl se stát příslušníkem společenstva, jelikož jeho členem nebyl majitel továrny, ve které pracoval, tudíž se jím nemohl stát ani on. Živnostenské společenstvo celou situaci popsalo následovně: „… ve vyjádření společenstevním dne 23. října 1911 obecní radě zaslaném, bylo poukázáno na to, že s ohledem na to, že Bedřich Skála členem společenstva není, i jeho učedníky, resp. pomocníky, příslušníky společenstva býti nemohou. P. Bedřich Skála se sice jako držitel živnostenského podniku, porovozován po továrnicku, dle § 108 ž. ř. přihlásil jako člen dobrovolný ke společenstvu, byl však dle usnesení výboru společenstva ze dne 1. října 1911 jednohlasně odmítnut.“[6] Stejného roku se stává jednatelem dovozní a vývozní společnosti s r. o. Moravia. Společnost měla za úkol opatřovat v cizině co nejekonomičtější cestou potřebné suroviny, polotovary a hotové zboží pro domácí potřebu živnostnictva. Kromě toho měla také napomáhat vývozu, přerozdělování zboží a měla se starat o obstarávání a nákup strojů a nástrojů.[7]
Ihned po založení se firma objevila v hledáčku uherskohradišťské obchodní školy, která si zde domluvila prohlídku podniku. Žákům tak bylo názorně vysvětleno, jak výroba cukrovinek a čokolády funguje. Jak se vaří massa se škrobovým syrobem v měděných kotlích na otevřeném ohni nebo parou ve vakuumech. Byla jim předvedena také výroba merkantilních, plněných, hedvábných, kyselých, likérových, ocukrovaných a dalších výrobků. Žákům byl vysvětlen také vývoj tohoto výrobního odvětví, což samozřejmě přispívalo k propagaci oboru v regionu a k posílení českých pozic v průmyslu. Je důležité brát v potaz, že se jednalo o jeden z prvních ryze českých podniků svého oboru v rámci soudního okresu.[8]
Po vypuknutí války došlo k řadě změn v dopravě, změnily se ceny surovin, průmysl měly na starosti zvláštní ústředny a vlivem těchto změn došlo k nedostatku surovin pro výrobu cukrovinek. Do problémů, se kterými se musel majitel vypořádat, můžeme nahlédnout skrze korespondenci, která proběhla ve válečných letech mezi Bedřichem Skálou a Obchodní a živnostenskou komorou v Olomouci. V prvních letech války nezpozoroval Bedřich Skála výraznější změny, avšak již počátkem roku 1916 začala poptávka po cukrovinkách neobvykle stoupat a o dva a půl měsíce později mu cukrovary nechtěly prodat cukr. Cukr byl nucený kupovat, jak sám říkal, „z druhé ruky“, a to za mnohem vyšší ceny a za vysokých provizí. Za těchto okolností stoupaly ceny cukrovinek a většina objednávek se přestala vyřizovat. Měl také problémy s nedostatkem dělníků. Poslední z vyučených, kterému bylo 18 let, narukoval a zbyl mu jen učedník a několik děvčat, se kterými se snažil vyrábět aspoň to nejnutnější. V březnu 1916 mu bylo cukerní centrálou uděleno o 50 % cukru méně, než v období před válkou a od října to bylo dokonce o 60 % méně. V tomtéž roce se přestal vyrábět také syrob, čímž v cukrovinkářství ubylo o 25 % další suroviny. Velice obtížné bylo sehnat étery, ostatní barvy, došlo také k obrovskému podražení kyselin a přestaly se vyrábět bedny, papír, motouz, plech a krabice. I přes všechny výše uvedené problémy komoře sdělil, že „výtěžek z toho, co se vyrobí, je uspokojivý, přičemž se dá se očekávati, že i po válce bude poptávka po curkovinkách veliká a nebude se moci ani z 25 % uspokojiti.“[9]
Továrna poté přežila nejen první světovou válku, ale i následnou hospodářskou krizi. Výroba byla na chvíli zastavena až za druhé světové války. Po osvobození svou činnost opět zahájila, ale neměla už dlouhého trvání. Roku 1946 z firmy vystoupil Bedřich Skála pro stáří a předal otěže svému synovi Bedřichu Skálovi mladšímu. Ten spolu se společníkem Ladislavem Fialou vytvořil veřejnou společnost s názvem B. Skála a spol. Už za dva roky z firmy Ladislav Fiala vystoupil a název firmy byl opět B. Skála s jedním majitelem.[10] Výroba byla ukončena koncem roku 1949. Toho roku byl majitel Bedřich Skála ml. odsouzen na 20 let žaláře ve věznici v Uherském Hradišti a byl mu uložen peněžitý trest 100 000 korun. Odsouzen byl v procesu s protistátní skupinou „Světlana“. První zatýkání členů této organizace proběhlo v březnu 1949, poslední v květnu 1950. „Světlanáři“ byli souzeni v řadě procesů konaných v letech 1950 – 1951 ve Zlíně, Vsetíně, Uherském Hradišti, Brně, Hodoníně a jinde. Odsouzeno bylo téměř 300 osob a vykonáno více než deset trestů smrti. Další osoby přišly o život při zatýkání, po sebevraždě nebo na následky krutého zacházení StB
ve vyšetřovací vazbě. Majetek Bedřicha Skály byl soudně zkonfiskován, firma byla zcela zlikvidována a Bedřich Skála byl odsouzen ve zinscenovaném procesu na 20 let, jako nepřítel státu.[11]
Z výpovědi Bedřicha Skály:
„Byl jsem odsouzen v inscenovaném procesu k 20 letému žaláři v r. 1950. Trest jsem si odpykal ve 13 věznicích, z toho 26 měsíců v Uherském Hradišti.
Velitelem věznice byl Horák, který byl léčen v Kroměříži, což ale výkonu jeho funkce ve vězení nebylo na překážku. Byl to sadista, který mučil a týral vězně. Bachaři byli k jeho obrazu, často negramotní lidé, kteří neuměli číst ani psát.
Výslechy se konaly mimo vlastní věznici na Státní bezpečnosti, ve sklepě dnešního Okresního úřadu. Výslechy tehdy vedl estébák Dyčka z Hodonína (v r. 1951 byl zastřelen před vlastním domem). Při výslechu byli lidé svazováni a za ruce vytahováni do vzduchu, biti a všelijak mučeni. Mě vyšetřovatel udeřil kovovou deskou, takže jsem na 3 dny ohluchl a dlouhá léta jsem cítil bolesti hlavy.
Takovýmito způsoby se estébáci snažili vynutit na vězních doznání k věcem, které nikdy nespáchali. Někteří vězni výslechy nepřežili, vzpomínám na nějakého hajného Štubíka a lesního radu Šindlera z Hranic, kteří byli doslova utlučeni k smrti.
Ve věznicích bylo mizerné jídlo, obědy byly bezmasé po celý týden, většinou jen brambory s omáčkou, občas trochu zeleniny, k večeři suché brambory a neslazená černá káva. Pouze v neděli jsme dostali nějaké šlachy místo masa.
Hodně lidí trpělo klaustrofobií, skákali ze skříněk, pokoušeli se o sebevraždu oběšením. V době, kdy jsem byl vězněn, bylo ve věznici v Uherském Hradišti 600 pol. vězňů a věznice tím pádem byla kapacitně přeplněna.“[12]
Mgr. Jan Ryšavý
Továrna B. Skála 30. léta 20. století
Prodejna firmy B. Skála
Bedřich Skála mladší
Provoz výroby cukrovinek v továrně B. Skála 30. léta 20. století
Hlavičkový papír firmy B. Skála
Návštěva obchodní školy v továrně B. Skály
Hlavičkový papír firmy B. Skála
Hlavičkový papír firmy B. Skála
Budova továrny dnes
[1] Zájmy Slovače, č. 30, 30. července 1909, s. 5.
[2] SOkA UH, AM UH III, kart. 428, inv. č. 549, Výroba cukrovinek, limonád, prodej ovoce 1897–1927.
[3] MZA Brno, KS UH, firemní agenda, kart. 5, sign. A I 84, B. Skála.
[4] SOkA UH, AM UH III, kart. 428, inv. č. 549, Výroba cukrovinek, limonád, prodej ovoce 1897–1927.
[5] Tamtéž. Josef Doležal pak přijal práci u firmy Viltschek v Kyjově a poté narukoval k armádě. V roce 1918 psal městské radě prosbu jako válečný invalida, kde žádal podporu ze strany města při zakládání živnosti výroby cukrovinek a čokolády. Roku 1918 dostal živnostenské oprávnění k výrobě cukrovinek v domě č. 41 a o deset let později vystavěl novou výrobnu, která měla sídlo v domě č. p. 459 v dnešní ulici Boženy Němcové. Své podnikání ukončil jako jiné podniky po roce 1948, kdy přešel pod národní správu.
[6] SOkA UH, AM UH III, kart. 428, inv. č. 549, Výroba cukrovinek, limonád, prodej ovoce 1897–1927.
[7] Zentralblatt für die Eintragungen in das Handelsregister. Nr. 1 (2. Jänner 1918) – Nr. 104 (28. Dezember 1918). Hrsg. vom k. k. Handelsministerium. 17. Jg. Wien: Moritz Perles 1918.
[8] Slovácké noviny, č. 7, 22. ledna 1910, s. 3.
[9] ZA Opava, pobočka Olomouc, OŽK Olomouc, kart. 836, inv. č. 7196, výroční zpráva OŽK Olomouc za r. 1916.
[10] MZA Brno, KS UH, firemní agenda, kart. 5, sign. A I 84, B. Skála.
[11] JILÍK, Tomáš: Věznice Uherské Hradiště výpověď vězněného Bedřicha Skály [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vez/vez_vez_uhh_vzp_bs.php.
[12] Tamtéž.